h . a . n . e . l . e

365/299

2012-02-19T15:02:00.000+01:00

Simonka a její cop!

365/298

2012-02-18T14:57:00.000+01:00

Láska je, když vám někdo udělá půlnoční odvoz navzdory faktu, že je nemocen, že taxík je k mání, že je mínus 15 a že nemocný je muž, tudíž nemoc je rýma smrtelná!

Díky!

365/297

2012-02-17T14:47:00.000+01:00

Propadla jsem myslíkům - viz foto. Prodávají to u nás v pekárně za pár korun, je to samý ořech, semínka a med. K vytažení vykotlaných zubů jako stvořené!

V pátek jsem po týdnu projela některé blogy, abych se dostala na úplně jiné blogy a tahleta ženská mě dost dostala. Upravená blondýna, které to sluší i se zástěrou, co má blog sladký ako cukrík (je Slovenka), očividně umí upéct víc než dvě bábovky a jeden typ štrúdlu, její chlap je taky dokonalý model a úplně nejvíc jsou fotky!

Ech, po pár minutách jsem musela navzdory moc hezkým receptům z jejího blogu prchnout, abych nebyla totálně rozhozená a podrážděná po zbytek večera :)

365/296

2012-02-16T21:44:00.004+01:00

V návaznosti na předešlý příspěvek - kdysi jsem četla spousty knížek ve slovenštině, protože naši to měli v knihovně tak půl, napůl. Pamatuju si, že jsem první dvě stránky trpěla, na desáté stránce už mi to nepřišlo ani trochu divné a po první stovce, jsem se chtěla přestěhovat a mluvit už jen slovensky, mluvit měkce a libozvučně a říkat slova ako bombometčík! (Hlava 22).

Teď se ty slovenské knížky lehce z regálů vytratily, ale našli jsme si s mužem náhradu: milujeme Pištu!

365/295

2012-02-15T20:51:00.001+01:00

Když pracujete v normální české škole, tak si žádných pracovních bonusů a vymožeností neužijete. Naopak,pokud chcete být dobře připraveni, výuku si lehce dotujete. Kupuji si vlastní knížky, protože si dělám poznámky a ne vždycky mám u sebe tužku, takže takhle si v klidu škrtám modře, zeleně, fialově a nemusím se bát, že mi to někdo z kolegů obouchá o hlavu, protože netušíte kolik hnidopichů mezi námi je...

Po antikvariátech vyškrabkávám klasické čtivo, abych nosila autentické ukázky, kterým se občas čítanky vyhýbají (je v tom záměr?). Muž mi spočítal, že bych měla chtít po škole cca 5 000 ročně za tonery (nebo za pololetí, nevím, vypustila jsem to...).

Nosím si zásadně svůj notebook.

Jediný nadstandard, kterého ve škole využívám, je předplatné Literárních novin, které nejspíš ředitel povolil některému z předešlých češtinářů a už se zapomnělo ve vlně šetření od něho odstoupit. V nedávném čísle byla i příloha - Pražská knižní revue, která byla věnována současné slovenské literatuře. Ukázkami beletrie jsem se prokousávala celou cestu do Prahy a musím říct, že nebýt špatného signálu ve vlaku, objednávám většinu knih už během jízdy.

První ukázka byla věnována knize Pavola Rankova: Stalo se prvního září (nebo někdy jindy). Klasický román odehrávající se během let 1938-1968, který popisuje život 3 přátel, jejich soupeření o dívku Máriu, dění nejen na Slovensku, ale především touhu po lásce a přátelství všech hlavních postav.

Recenzenti Rankova lehce zdrchali za kompoziční nedostatky a za předvídatelnost, ale z ukázky na mě dýchla atmosféra jako z knížek Chaima Potoka v kombinaci s Poláčkem a Olbrachtem, takže jsem rozhodnuta si román přečíst celý.

Samotný autor někde uvedl, že jako modelového čtenáře si představuje dvacetiletého studenta, pro kterého všechna historická fakta, události a osoby by měly být něčím známé.

Snad se těch pár let navíc ztratí ;)

ukázka:

Peter, Honza a Gabriel byli zamilovaní. A bylo jim jasné, že Márii může nakonec získat jen jeden.

„Nemůžeme o ni bojovat současně, vysvětloval Honza. „ Ví, že jsme kamarádi, a bude si myslet, že si z ní děláme legraci.“

„Butaság! Jak můžeš vědět, co si ona bude myslet,“ odporoval Peter.

„Honzík má pravdu. Když se kolem ní budeme motat všichni tři, nezamiluje se ani do jednoho. Když se dva perou, třetí vyhraje. Ale když se perou tři, prohrají všichni,“ mudroval Gabriel.

„Tak to udělejme jako ve škole, podle abecedy,“ navrhl Honza. „Bízek Jan. Rónai Peter, Rosenberg Gabriel. Budu mít rok na to, abych Márii záskal. Když se mi to nepodaří, nastoupí Peter...“

„Nem, nem,“ protestoval Peter, „podle abecedy rozhodně ne. Musíme zvolit nějaký spravedlivý způsob, že, Gábore?!“

„Nejsem žádný Gábor, už jsem ti to říkal stokrát,“ zlobil se Gabriel.

„Bocsánat,“ omlouval se Peter.

„Zkuste chvíli nemyslet na sebe, ale na ni,“ začal klidně Gabriel. „Mladé děvče potřebuje zralého muže...“

„A to jsi jako ty?!“ zlobil se Peter.

„Jsem z nás tří nejstarší,“ trval na svém Gabriel.

„Prosím tě, o pár měsíců,“ odporoval Honza.

„Za pár dní mi bude třináct a potom bar micva,“ argumentoval Gabriel. „Pak už budu dospělý.“

„Tvoje bar micva není o nic víc než moje biřmování. Akorát že já jsem měl biřmování na jaře a tebe to teprve čeká. Takže, kdo je starší?“ zlobil se Peter.

„Tak pánové,“ usmál se na kamarády Honza, „starší je ten, kdo může souložit! Jako opravdový chlap. Zapomněl jsem se vám pochlubit, že když jsem byl o prázdninách u babičky v Brně, tak jsem to už v noci měl, dvakrát!“

Gabriel a Peter hleděli na Honzu s vykulenýma očima.

„Jaké to je?“ zeptal se Gabriel a hlasitě polkl.

Honza chvíli hledal slova ze sestřiných románových sešitů: „Andělské i ďábelské. Připravte se na to, že projdete nebem i peklem zároveň. Zatočí se vám hlava...Před očima budete mít barevné duhy.“

Gabriel a Peter uznale pokyvovali hlavami.

Honza se odmlčel. Slastně vzpomínal na to, co ve snu zažil.

„Organismus je něco fantastického,“ uzavřel.

„Organismus?“ rozesmál se Peter. „Říká se orgasmus, ty paraszt.“

365/294

2012-02-14T21:54:00.003+01:00

Poctivě sledujeme, zaznamenáváme a medvíděti držíme palce!

p.s. nepanikařit - není moje ;)

365/293

2012-02-13T21:50:00.000+01:00

Víte, jak dlouho mi trvalo najít a koupit si správnou učitelskou kabelu, aby byla celokožená, do ruky i na rameno a nestála milión?

Moc!

p.s. vleze se do ní půl kabinetu!

365/292

2012-02-12T21:48:00.000+01:00

monochrome

je to teď prý strašný trend ;)

365/291

2012-02-11T19:43:00.000+01:00

Nedávno jsem si někde přečetla, že syn narozený v noci se více podobá své matce, syn během dne je pak více po svém otci. Docela to sedí.

V zaří jsme vypisovala všem svým primánům základní záznam, abych měla přehled o jejich zdravotním stavu, návycích či objevených fobiích. Jedna maminka mi tam připsala – A. je zcela zdráva a pracuje dobře v prostředí plném pozitivní motivace. Trochu mě ten obrat zarazil, ale teď po půl roce vidím, že maminka má svoji dceru přečtenou a kdyby všichni učitelé se dokázali přepnout na stejný modus, tak by A. jednou mohla dostát velkým úspěchům. U Mikuláše jsme řešili něco podobného. Je přecitlivělý. Měla bych spíš napsat, že zdědil míru citlivosti po mně. Já strávila spoustu času zavřená, ubrečená a uražená na záchodě, ve skříni (ukryta před světem zachumlaná do svetrů a košil – pohodlí, teplo a vůně a taky bordelářství), v zimě několikrát v příkopě plné sněhu (nešlo mi lyžování), z pozdějších let si vybavuji jak v totální tmě pochoduji směr domov, protože mě někdo urazil a já už ve své zhroucené hrdosti nemohla nastoupit do nabízeného odvozového prostředku... raději jsem riskla přepadnutí na okraji světa.

Mikuláš má nejspíš štěstí, že je chlap, protože se mi zdá, že zatím jen několikrát prásknul dveřmi a pak si o samotě zavzlykal nad krutostí osudu, ale ještě nikdy jsem ho nenašla na dně skříně. Možná taky proto, že má jen komodu a nejspíš se mu ekluje sedět a vzdorovat světu ve skříni jiného člena rodiny.

Snažím se. Neříkám mu, že mu roste pupek, ale odmítám vydat sladké s odkazem na dědičnou cukrovku a přitom balím tašku na bazén. Naše babička nám udělala vaječinu z 5 vajec, dva krajíce černého chleba namazala silnou vrstvou másla a bědovala, že nám nechutná. Po týdnu u ní se na nás s bráchou podívala a řekla, že máme pěkné pneumatiky a že do těch sportovců v televizi máme daleko. S povzdechem...Nenáviděla jsem to.

Jakoby člověk ve vývinu nebyl už tak dost ztracený ve všech těch novinkách spojených s jeho tělem, které ho překvapuje na každém kroku. Jako kdyby nestačilo, že se učíte mít rád podivnosti jako jsou pihy, chlupy, odstávající uši, vystouplé čéšky kolen, příliš úzké boky nebo divný tvar pupku. Když koukám na staré fotky, tak si říkám, ty jo, na tom gymplu jsme byli hezcí. Krásní mládím. Tenkrát si to člověk neuvědomoval. Neužil si to. Vykolejení nedokonalostmi vzhledovými i povahovými.

Musíme milovat své děti bezpodmínečně. Kdo jiný bude?

Zpátky k citlivosti, nedávno jsem se bavila s kolegyní, jejíž dcera bude dělat přijímačky k nám na gymnázium. Připravují se společně. Kolegyně to popisovala jako řecko-římský zápas, kdy ona po ní křičí, že je lempl a že s takovou to nedotáhne ani do devítky na základce, a ona po ní ječí, že už toho má plné kytky, ale přitom jí stoupne tlak a chuť dokázat matce, že na to má, takže příklady, které před tím měla špatně, se najednou zdají jednoduché a vypočitatelné.

Koukala jsem na ni jako Jágr, co se netrefil do puku.

Tohle zkusit jednou a Mikeš může jít zpátky do školky, protože by u něj nastala regrese z hluboké deprese. U nich to ale očividně funguje.

Pokud si jako rodič nedáte klapky na oči, tak víte, jestli se lehce porvat nebo osekat homoli cukru. Nepotřebujete cizí manuály, protože v tom „projektu“, co je vaším dítětem, je i kus vás, vašeho poznání sebe sama a improvizace.

Mikuláš se narodil dvacet minut po půlnoci. Větší noc už být nemohla!

p.s. fotka je z roku 2006 - už jsem zase v klasickém rytmu, když si nevzpomenu na focení během dne, mám smůlu, protože od 18.00 je tma a iphone umí hodně, ale potmě mu to moc nefotí ;)

365/290

2012-02-10T20:23:00.001+01:00

V Riversidu už jsme jednou byli. Moc se nám tam líbilo, proto i tentokrát jsme mířili k Jiráskovu mostu, navíc si tam J. už stihl udělat nějaké zákazníky, takže nás hodná paní manažerka přehodila z normálního pokoje s výhledem na zmrzlé ptactvo na Vltavě do apartmánu s výhledem na Hrad. Báječné až do chvíle, kdy v noci nasněžilo, střešní okna se potáhla zmrzlou vrstvou vloček a my mohli koukat zase jenom na sebe... Po třinácti letech manželství jsou 3 dny na jednom pokoji už dost nebezpečné :)

Pobavila mě koupelna. Když se postavíte ve vaně, uvidíte své nohy do úrovni kolen a ve vrchní části se odráží busta bez prsou. Pro hravé bych k výbavě koupelny dodala centrofix, kterým by se na kachličky dal domalovat zbytek ideálního těla!

K večeru jsme dojeli za synáčky, ten mladší se mě už nepustil a za nohu mi visel tak rezolutně, že odsunul tatínka na půdu za Mikešem a spal se mnou. Oidipáček jako vyšitý. Ještě že má tatín dostatečné vzdělání a tuto fázi má zmáknutou ;)

365/289

2012-02-09T19:12:00.006+01:00

návštěvy kaváren prokládáme kulturou - Soukromý vesmír od Třeštíkové ve Světozoru (velmi dobré - dějinami prostupující Karel Gott byl geniální nápad, stejně jako Helenina odvaha točit tyhle časosběrné dokumenty, které mě utvrzují v tom, že si člověk MÁ zapisovat některé obskurní detaily ohledně dětí nebo manželství, protože co nezapíše, to si nepamatuje, nebo si to podivně v paměti překroutí...) a ráno jsme byli v DOXu v Holešovicích. Mně se Anastomosis líbila, výstava jasně dokazuje, že mladí architekti dokážou pracovat s lepenkou a nožíkem! Jakub se tvářil všelijak, ale podezřívám ho, že byl znechucen expozicí o Blízkém východu a zakomponováním velkolepého penisu jakožto zbraně do obrazu o vlastně křehkém mužství...

První foto je z Café Lounge, druhá z Mého šálku kávy. Vybráno dle doporučení Scuku. Lepší kapučíno jsem asi neměla...Kromě úžasné kávy se dá v obou podnicích i dobře najíst. V Café Lounge jsem dostala skvělý kuskus v kombinaci s dýní, což by mi doma na mysl nepřišlo, ale musím najít podobný recept a nezapomenout dělat zeleninu na pidi kousky, v M.Š.K. nás dostaly do kolen cheesecake s kyselkavou malinou a mrkvový dort. A večer Na kopec !

365/288

2012-02-08T18:53:00.000+01:00

Díky Kačky žvýkačky a její recenzi jsme narychlo změnili plány a na středu se objednali do Alcronu na jejich 3-chodové menu v režii Romana Pauluse. Normálně bychom do téhle prvorepublikové nádhery nezavítali, neboť takoví kapitalisté ještě nejsme, ale díky Grand Restaurant Festival jsme mohli.

Přátelé, všechno bylo báječné.

Nejvíce mi chutnala lilková raviolka (ty bych jedla i na snídani), hovězí pupek s miso šťávou byl decentně masový, takže jsem překonala svou vizuální představivost - odkudže to maso vzali, a vychutnala si jej, dezert měl čistý food styling, ale chuťově mi lehce neseděl s tou sibérií, která byla a je venku. Ale je vám jasné, že to říkám hlavně proto, abych aspoň trošku kritizovala a taky kvůli vám, kteří už to do Alcronu nestihnete, abyste si mohli říkat: "Pche, nějaký sorbet z lesní směsi a rozpadající se tyčinka cafe latté, co je vlastně řezem? Děkuji, nechci!" ;)

Úplně nejlepší je, že když pijete nezcela střídmě, obsluha vám dolévá stejně zdatně jako těm, kteří se upejpají! Vína byla vybrána skvěle, tohle bych chtěla umět!

365/287

2012-02-07T21:42:00.003+01:00

Odvezli jsme je k rodičům, kteří mají pochopení pro naše manželské etudy, které si vyžadují občasného odcházení od dětí, abychom se k nim rádi vraceli a ony k nám. Nic proti pobytu u tchýně, ale zdá se mi, že od chvíle, kdy odešla do důchodu, tak to mají kluci u ní o něco těžší. Občas nějaká písemečka, cvičeníčko, sprduňk na tři doby a zvyšování hlasu, protože už pravidelně nehuláká na výrostky ve škole a po těch letech se takových zvyků jen těžko člověk zbavuje...

První foto je z auta, kdy se oběma vydařilo vytuhnout během 40-minutové jízdy na hory. Druhá pak z dnešního odpoledne, kdy si Jonáš vzal denní tisk, aby se přesvědčil, že zítra bude ještě stále mrznout, protože jsme postavili cca 5 sněhuláků a stádo želviček (ano, od hadů jsem to pomalu usmlouvala oklikou přes chameleóna k želvám) a on dostal panickou hrůzu, že zítra tam už bude strašné vedro, všechno roztaje, a proto by bylo úplně nejlepší prostě zůstat venku nejlépe do hluboké noci a pořádně si ty kusy ledu na sobě užít! Článek s nadpisem "Arktida v Česku" ho zdá se uchlácholila ;)

p.s. všímáte si té pravidelnosti příspěvků? Ano, učitelka má jarní (lehce absurdní) prázdniny!

365/286

2012-02-06T21:39:00.002+01:00

Po letech jsme byli u kamarádky, která nám na nějakou dobu zmizla z očí. Nedávno jsme na ni s mužem mysleli a ona se do dvou dnů ozvala... S novým mužem, s novými hady, dítětem na cestě a s několika kočkami po sklepě a půdě. Nejvíce nadšení byli naši kluci. Jameson a Bailey (užovky) je natolik uchvátily, že si to už dneska propočítávali - terárko, kámen, samotní hadi... dárek k narozeninám je prý jasný. Jakub suše konstatoval, že jim potkany ni myši mrazit nebude. A já, když na to přijde, můžu sehrát "bad cop" a hady nepovolit ;)

365/285

2012-02-05T14:16:00.002+01:00

budeš můj pán a já tvůj tuli

stvolem svým k tobě přitulím se

napružno, nahrdo, nejenom způli

přimknu se k tobě, přitulím se...

básník klobásník :)

365/284

2012-02-04T14:12:00.001+01:00

už jenom kvůli té krabičce...

365/283

2012-02-03T16:08:00.002+01:00

Není nad hezké úlovky v sekáčích.

Vlněná vestička pro Jonyho za 30 káčé. Monsoon a prošívaná, barevně dokonalá kvalita.

365/282

2012-02-02T16:04:00.000+01:00

Skoro jsem vyměkla a tu čtvrteční besedu v knihovně odvolala, ale potom jsem napsala dětem, aby bez čepic a rukavic do školy nelezly, sama si natáhla termoprádlo, palčáky a vyrazila.

Beseda o hororech a detektivních románech byla hodna oběti!

365/281

2012-02-01T15:54:00.000+01:00

Chtěla jsem to přejít, ale ukázalo se, že když dáte dětem k vysvědčení taky nějaký osobní hřejivý vzkaz, i rodiče jsou v šoku natolik, že vám napíšou děkovný e-mail.

Takže ta hodina stříhání hvězdiček a srdcí se ukázala jako jedna z těch smysluplně strávených. Nemluvě o tom, že jsem vlastně neměla pocit, že pracuji, protože jsem poslouchala kamarádku MUDru, která přišla po letech na návštěvu, aby mě opět uklidnila, že jsem se volbou povolání nesekla a že bych ve zdravotnictví o moc šťastnější nebyla ;)

Vzkazy jsem psala opravdu krátké, vymyslet celé vysvědčení ve stylu osobního hodnocení- pokud nechcete opisovat jen umělé fráze a definice, musí být vážně náročné. Smekám před všemi, kdo tohle podnikají!

365/280

2012-01-31T21:04:00.000+01:00

brácha sestavil "hudebniny", Jony to vzal v jednodušším tvaru - vyšel mu z toho parádní hřbitov ;)

LEGO pro všechny mrazivé dny, kdy ráno nevěřícně zírám na palubovku, která hlásí - 19

365/279

2012-01-30T21:03:00.000+01:00

LEGO GUITARS

365/278

2012-01-28T19:48:00.000+01:00

chudák fena leží někde mimo záběr...příště snad :)

365/277

2012-01-27T19:40:00.000+01:00

V pátek jsme dojeli na hory už za tmy, protože synek měl opět nějaké společenské povinnosti, pes nás vítala tak urputně, že každému udělala na stehně i lýtku podlitinu, ale všichni jí to odpustili, protože jsme se neviděli 14 dní. Canisterapie nám chybí a ona zase touží po větší smečce, protože čím víc nás je, tím víc se zvětšuje příležitost k vyžebrání piškotu.

Ráno jsme se probudili do jiskřivého, slunečného rána - jako za odměnu.

Nevím, jestli to letos dotáhneme až k lyžování, ale minimálně sáňkovačku dáváme s železnou pravidelností.

Palec nahoru - tentokrát nikdo nenarazil do stromu, nevyrazil si zub ani nepromrzl na kost!

365/276

2012-01-26T15:08:00.001+01:00

Jedeme o jarních prázdninách na pár dnů do Prahy, přesně v duchu článků na OnaDnes, kde v receptu na spokojené manželství radí 11x mazlení za 14 dní a taky 9x řečené milujitě za dva týdny a 3x týdenní večeře v restauraci (ech, tu diskuzi pod vtipným článkem ani neotvírejte, tahleta rada nasrala úplně všechny :))

Poprvé jsem objednala z figleaves a dívejte, jak to pěkně umí zabalit...

Vzhledem k různorodosti čtenářů se nebudu chlubit obsahem, ale vy klidně nakupte taky, poštovné za hubičku a navzdory kanálu to tady bylo během 3 dnů!

365/275

2012-01-25T14:59:00.002+01:00

Středy jsou tradičně poradní. Máme nakonec velké štěstí, že naše vedení je nijak neprotahuje, má pochopení pro matky s malými dětmi a zprávy vyžaduje jen strohé a věcné.

Ta jediná přeškrtnutá známka je právě z té komisionálky z fyziky. Měla jsem radost jako malá holka, když mi H. přišla říct, že to teda udělala za jedna a že bude mít samé jedničky.

Normálně by mi takový boj přišel marnivý, ale považte zadostiučinění třídní, která orodovala u fyzikářky, aby nebohou H. zkusila vyzkoušet, aby jí mohla dát lepší známku, ale učitelka byla kousnutá, že ne a ne a toho bohdá nebude, abych TÉ dala jedničku, když jsem dvojku dala i TOMUHLE (ano, tomuhle dala taky 2, ačkoliv všichni víme, že je to kluk s IQ nad 140 s nadáním pro přírodní vědy a že ta poslední písemka dopadla dobře jen pro ty, kteří ten den ve škole chyběli...). To zadostiučinění, když si ode mne s kyselým obličejem a v tichosti přebírala třídní výkaz, aby to přepsala... Jen teď doufám, že se to příliš nerozkřikne, protože studentů, kterým ona pokazila samé jedničky, je dalších 7...

365/274

2012-01-24T14:24:00.003+01:00

odjezdy...

poslední dobou čím dál častěji, ale na druhou stranu si říkám, že si konečně po třicítce dokáže sám zabalit malý kufr a odhadnout, zda to zvládne v teniskách, nebo je třeba přibalit i něco navíc...

V záběru je i havířovská nádražní hala z padesátých let, o které se v poslední době diskutuje, zda ji celou zbourat a vystavit místo ní něco obludně nepraktického (aspoň dle dostupných propozic), nebo ji raději postupně vhodně rekonstruovat, a vymyslet to s tím nedostatečným parkováním jinak. Havířov nemá duši, je to místo, které navzdory velkolepě pravidelným bulvárům a architektonické přímočarosti je ve své hloubce divně pokřivené. O původní obyvatelstvo pomalu, ale jistě přichází. Ti, kteří ho budovali, jsou pohlceni supermarketovými túrami, protože ač jim byly slibovány hvězdné zítřky, zůstali chudými důchodci, kteří žijí v domech od pana Bakaly, jenž jim s železnou pravidelností zvedá nájem tak, že by se i Pražáci divili. Většina z nich už se do ničeho nechce angažovat, prý to nechají mladým. Nedivím se.

Mladí mají ke svému rodnému městu nejasný vztah. Není tady žádné historické centrum, ale ani nová, zajímavá a moderní architektura. Mostrózní kyvadlo na městském náměstí, rozpláclé uprostřed jedné z nejrušnějších křižovatek, je jako vystřižené z Orwella. Kultura pokulhává, do žádné z restaurací bych si nedovolila vzít návštěvu, kávu vám udělají na jedničku snad v jedné kavárně, ale do té se zase slézají divné "podnikatelské" kreatury, takže už ani tam nelezu. Jediná davová akce je pravidelný hokej. Hned vedle kulturního střediska je jedna z největších heren s kasínem ve městě. Když se Mik naučil pár písmenek, uvědomila jsem si, jak to tady u nás chodí. Na procházce mi četl: "Bar, herna, hospoda, casino, herna, bar, MŠ, cobra bar..." Připočtěte si k tomu vzduch, který je na mapách obvykle fialověhnědý.

Studenti, se kterými mluvím já, mají v plánu hromadný exodus. Nedivím se.

My jsme zůstali, protože to bylo nejjednodušší. Máme hezký byt, který nám dali rodiče, a my tak mohli začít společný život bez finanční zátěže. Za domem je hnedle potok a taky les. Měli jsme to blízko do školy. Nikdy jsme neměli problém s prací, ale to je spíš dáno naší flexibilitou a prací samotnou. Dát dítě do jeslí a do školek - brnkačka a ještě jsme si mohli vybírat. Sportovních, výtvarných, modelářských kroužků na každý den stovky. Máme tady většinu nejlepších kamarádů. A hlavně rodiče. Já jsem nakonec i té sorele podlehla. Jsme konzervy, které se už dlouhou dobu snaží upřednostit křídla nad kořeny, ale ty jsou sakra hluboko.

Zpátky k muži a jeho pravidelným odjezdům do Prahy - snaha tnout už definitivně?

365/273

2012-01-23T22:12:00.000+01:00

Jeho starší bratr nikdy nic neomalovával...bratrské rozdíly!

365/272

2012-01-22T21:56:00.000+01:00

Mikulov, neděle, liduprázdno, hibernace, malebná zákoutí, výborný oběd v Templu, zavřená vrátka na faře v Klentnici...prý spí.

Taky bych to tak viděla, ale ono je třeba mít kávové filtry stále po ruce.

Konec pololetí, uzavírání známek, orodování za studenty, a to jste ještě neslyšeli příběh o tom, jak v primě může někdo chtít komisionální zkoušku z fyziky, protože nesouhlasí s dvojkou...Nechte si někdy povyprávět ;)

365/271

2012-01-21T21:54:00.000+01:00

švagrová je úžasná - nejen, že má vkus sám o sobě, ale dokáže se sladit i s kdejakou zídkou!

365/270

2012-01-20T21:40:00.000+01:00

Poprvé na opravdovém sushi od úplného mistra světa amoleta (za barem vypadal už lehce unaven a já si říkala, že by třeba raději slavil nový rok, což mě přivádí k tomu, zda Japonci taky mají pro letošek draka?)

Koishi je výborné. Musela jsem se pořád usmívat, protože jsem si tam připadala lehce nepatřičně. Všude kolem nás páry o něco starší než my, elegantní, distinguovaní, většina témat konverzace byla okolo hudby (že by ta JAMU poblíž?), ale taky cizinci, angličtina a španělština se točila vzduchem.

A já si zase připadala jako osmnáctka, co šla na rande se svým milým, kterému se podařilo ušudlat pár peněz stranou, abychom si dopřáli něco víc než čínskou polívku ze sáčku. A pak jsem se lehce opila vínem, pěla jsem ódy na nigiri i maki a odvázala se v dezertu, protože jsem si objednala ananasové taštičky s nějakou pěnou a pepřem a limetkovým sorbetem a muž mi říká, ty už jsi ale opitá, že jdeš do takové kombinace, ale já se cítila gurmánsky a nakonec se svět otočil naruby a ananasové plátky byly průsvitné jako mandlové silonky a krém byl delikátní a pepř to jemně problesknul pikantností a limetkový sorbet udělal grandiózní tečku! Za okny sněžily vločky velké jako tuňákové ploutve a na obraze za mnou byly čelisti žraloka.

Dokonalý večer!

Dík!

365/269

2012-01-19T06:47:00.000+01:00

Mám strašně šikovnou kamarádku, která pravidelně organizuje večery pro slečny, paní, mámy, aby se odreagovaly od svých mužů, prací a hlavně dětí.

Tentokrát si A. usmyslela, že během jedné kávy zvládneme ušít medvěda usínáčka...

Zvládnout se to dalo, ovšem kvalita nebyla tak ohromující, abych mohla flísáčka dát někomu jinému než svým dětem.

Davídku, příště ;)

365/268

2012-01-18T06:43:00.000+01:00

To si tak jedeme pro novou židli a hádejte, co se nestane - židli nemáme, ale zato dokovací stanici ano. Sedět se na ní sice nedá, ale muzika z ní plyne krásně.

Místo sezení, tancování!

p.s. je strašně chytrá a empatická, napojí se na skoro jakýkoliv přístroj v dosahu ;)

365/267

2012-01-17T20:54:00.002+01:00

Pro dnešní den si uzmu něco z éteru. Po dlouhé době jsem opět našla seriál, který stojí za zhlédnutí. Ačkoliv nemusím nic válečného, konspirační teorie mě taky neberou a bipolární porucha mi přijde v posledních měsících trochu profláklá, Homeland mě navzdory tomu, že mu nic ze zmíněných nechybí, chytil. Damian Lewis (pro mě navždy spojen se Ságou Forsytů) se báječně převtělil do amerického vojáka, který byl 8 let držen v iráckém zajetí, aby poté, co je osvobozen a vrátí se domů, byla na něj nasazena agentka CIA Carie Anderson v podání Claire Danes (opět nesmazatelně pro mě jako Julie v adaptaci Romeo+Julie někdy z konce 90.let). Aby trojka byla úplná, dodám ještě postavu Saula, Carriina nadřízeného, kterého si určitě pamatujete z Chicago Hope nebo z Dead Like Me - Mandy Patikin ;). Více třeba tady.

365/266

2012-01-16T20:39:00.000+01:00

Několik posledních dnů bylo jako počasí na téhle fotce.

V jedné chvíli kolem mě létají obrovské sněhové vločky v romantickém pouličním osvětlení a než se stihnu rozběhnout a udělat pár rozmáchlých andělských gest, už zase stojím v rozmočených botech v břečce...

365/265

2012-01-15T22:19:00.000+01:00

Během posledních pár týdnů se objevily u Jonyho ve školce plakáty s pozvánkami na různé ZŠ v okolí.

Barevné, zalaminátované, s chybami...

Zrovna to otloukám primánům o spánky, že shlédnout se dá film/představení/video/ útok mimozemšťanů pouze z balkónu, hory nebo vyvýšeného bidýlka...ale co já vím, třeba mají na ZŠ tribuny, že jo?

Vím, že to je hloupost, ale trošku bych nad tou školou váhala :)

p.s. nicméně mám v sobě daleko více sebekázně, než byste tušili. Ředitelem na téhle základce je manžel mé kolegyně - dokázala jsem se udržet na uzdě a držet jazyk za zuby, až tedy na tohle "ublognutí se" ;)

365/264

2012-01-14T22:40:00.001+01:00

Sobotní ráno začalo jako idylka z televizní reklamy. Děti si tiše hrají (nejspíš zakázané střílečky), muž vaří snídani (paleo dieta v plném proudu, takže ranní vejce už známe na tisíc způsobů), káva si probublává a já koukám na zasněženou mez.

Spřádáme plány na víkend.

Snažím se vybruslit z povinností rodinného příslušníka a hladce to navlékám tak, aby kluci odjeli na hory a já si mohla dát jeden den zaslouženého vorazu.

Vtom se muž vrhá na myčku, vytáhne jeden talíř, stáčí se do divného vrutu, chmatá pro další, to už se neohne, ale ještě se tomu smějeme, a při třetím ztrnule přejde do podřepu, s hekáním se dopajdá na lavici a tam upadne do katatonického stavu.

Není to poprvé, takže ani jeden už nepropadáme panice, já mám sto chutí mu otlouct o hlavu, že už x let se snaží "začít" cvičit, aby ho záda tolik nebolela, ale zdržím se...aspoň pro tuto chvíli. Pomůžu mu do postele, našteluju počítač tak, aby aspoň z jedné strany na něj viděl (jedna ruka je krásně hybná ;)), uvařím čaj a zcela nepateticky se rozloučím s vidinou volné soboty.

Bazén!

Tady ti dva kamenní by si pořád jen hráli!

Pod nimi moc hezká kombinace mozaiky, mramorových kachlí, šedého betonu a sněhu...Variace tak kluzká, že Jonáš plaval ještě před vstupem do bazénu ;)

365/263

2012-01-13T22:09:00.004+01:00

I ten smeták jim ladí k ceduli, vážně je to výtvarně zaměřená základka :)

Chlapec je vysmátý, poslední větší písemka za ním, popletl jen "obětí s objetí", ale rozdíl jsem mu vysvětlila názorně. Ze silného objetí, kdy má dlouhatánská chapadla se oboustranně jala zaútočit, zůstává na podlaze ubohá oběť, a tím pádem Komenského názornost je dodržena a chlapec si to snad zapamatuje minimálně do další pololetní písemky.

S posledním velkým testem přišel i veliký déšť.

Od soboty už jen sníh.

Bílo, čisto, nový začátek!

365/262

2012-01-12T23:28:00.000+01:00

Muž testuje nové hodinky, zda by mu třeba nešly k pleti. Nevěřili byste, jak je takový prodejce hodinek vybíravý. A nejen on. Zrovna včera mi popisoval, jak se na jejich fóru ujala diskuze na téma - jaké máte obsese apod.

- knoflíky/zapínání u duchny nesmím mít u hlavy!

- vidím-li kominíka, chytám se za knoflík a nepouštím dokud neuvidím člověka v brýlích!

- nejím v restauracích (u cizích), s tím, že pokud mě někdo zve a platí, tak to neplatí ;)

- bankovky musím mít ve šrajtofli srovnané!

- nedokážu žít s ženou, která nemá srovnané bankovky ve šrajtofli!

- nevstoupím na prasknutou kachličku!

- vidím-li černou kočku, okamžitě měním směr...

apod.

No řekněte, většina z nich si zaslouží minimálně každý měsíc nové hodinky! Mají strašně těžký život!

365/261

2012-01-11T23:25:00.000+01:00

Kdybychom byli ve středověku a já si měla něchat namalovat portrét, muselo by to zákonitě dopadnout nějak takto :)

Nový překapávač je dílo!

V M&S si kupuji směs New York, která má sníženou hladinu kofeinu, takže káva je vhodná k popíjení po celý den. Tomu se říká kafe na míru ;)

365/260

2012-01-10T22:28:00.001+01:00

Dokud jsme se ještě do poslední nitky neznaly, hrávaly jsme na sny. Když si jedna vzpomněla na něco, co dělá chorobně ráda, co jí neodolatelně láká, co si užívá nebo o čem sní a ještě to na sebe neřekla, zamnula si palcem nos (aby nemohla být tak důležitá informace přehlédnutá) a řekla to. Na té druhé bylo, aby buď kývla, pokud to má přesně stejné (což se stávalo poměrně zřídka, z důležitých životních hodnot jsme se v podstatě shodly jen na zmrzlině), nebo aby proti tomu postavila svůj vlastní ideál v dané oblasti. ("Ne, jak můžeš! Flísová šála se vůbec nepočítá, je to falzum. Šála musí být pletená a dlouhá, aspoň třikrát kolem krku."). Když nebylo co říct, protože daný sen byl naprosto unikátní a nesouměřitelný (jako Madlina záliba v drolení polystyrénu, lámání tyček od lízátek holou rukou na co největší počet kusů a rozžvýkávání dřívek od nanuků), nezbývalo než pokrčit rameny.

To gesto, mnutí nosu, se ke hře vlastně přidalo až později. Byla to moje specialita - reflex, který Madla objevila a nikdy mě za něj nepřestala okřikovat. Palcem jsem se nosu dotýkala vždycky, když jsem chtěla něco říct, ale nebyla jsem si úplně jistá, jestli je to vhodné, dobře zformulované nebo jestli si za tím můžu na smrt stát. Proto to gesto přetvořila ve znamení "pozor, teď to řeknu, i když je to možná blbost". Pořád jsme se nevzájem takhle vychovávaly. Madla mě postrkovala k průbojnosti a samozřejmosti, s mateřskou prudkostí, metodou hudrování a neúnavného vymýšlení pošetilých úkolů. Já ji spíš jen tím, co jsem nedělalala a neříkala, a jí to až směšně nutilo chytat se za hlavu, proč taky nezvládne přejít občas něco mlčením, neporušit kouzlo okamžiku vtipnou hláškou, která se prostě musí říct.

Samotný hra na sny vznikla hned, ještě to úplně první odpoledně v kavárně. "Čtu cestopisy, pořád. Miluju cestopisy. Fascinují mě staré civilizace. A všechny památky, vykopávky, muzea a spol. No a strašně bych chtěla cestovat."

"Cestopisy vůbec, čtu romány. Téměř jakékoliv dobré romány. Nemám ráda povídky. Jsou o něčem, co se stalo, to mě nezajímá. Baví mě postavy. V románu o nich zjistíš všechno, včetně oblíbené barvy a způsobu čištění zubů. Právě to potřebuju vědět, abych jim začala věřit. Takže čím tlustší román, tím líp."

Jana Šrámková: Hruškadóttir

Děkuji za všechna doporučení, přečetla jsem jedním dechem. Asi to bude znít strašně směle, ale někdy mi připalo, že kdybych někdy něco napsala já, tak by to asi bylo v podobném duchu.

Aspoň bych moc chtěla, aby to tak vyznělo.

Naprosto jsem se vrátila do období gymplu, kdy jsem se během prvního týdne školy seznámila s A. Dodneška si pamatuji, co jsme si řekly na prvním sezení na patníku při čekání na autobus. Každý den jsme si psaly dopisy, které jsme si předávaly ráno ve škole. Měly jsme taky takovou podobnou hru. Tulipány, ano! Cukrová vata, ano! Pavouci NE! Kožené červené sandály na dřevěné platformě za nemístné peníze? ANO! Nedokonalá ofina? NEEXISTUJE!

S ní jsem poznala nový rozměr lásky, ten nesobecký, nezištný a hlavně strašně překvapivý. A. mi ukázala na Boha, částečky světa poletující kolem mě se v jednom momentu spojily jako nějaké obrovské puzzle a já na chvíli prokoukla. Jako když dlouho koukáte na 3D obraz a nevidíte nic než jen rozmazané čtverečky a pak prásk - je to tam, čisté, jasné, hluboké, jen si sáhnout.

Jednou jsem přišla ráno do třídy a tam u mojí lavice poletovaly barevné nafukovací balónky a na stole byl položený keramický hrnek s ředkvičkovým salátem. Měla jsem narozeniny ;)

Nezmizela tak jako Madla, nicméně už tady taky pro mě není. Chybí mi.

365/259

2012-01-09T22:19:00.000+01:00

Po dvou letech řízení jsem už schopna sednout za volant a všimnout si třeba takových "hloupostí" jako je hezké číslo na tachometru. Kdysi jsem přicházela lehce nervéz k autu s tím, co mě zase čeká na cestě, teď se těším, že se na chvíli můžu zavřít, pustit si nahlas hudbu a moc nemyslet.

A onehdy mě muž chválil za bezchybné podélné parkování a to jste mě měli vidět. Rděla jsem se jako kdybych mu zrovna upekla kačenu se zelím v bavorském kostýmku.

365/258

2012-01-08T22:55:00.001+01:00

Prosím vás, že mu strategické počítačové hry budou k životě co pro to...(?!)

Dneska ráno jsem poslouchala hezkou přednášku na tému dětská kreativita versus školství, která byla zajímavým sestřelením školství v globálním rozměru, protože se nemluvilo o našem malém, českém rybníku, ale tak všeobecně.Přiznávám, že jsem nad sebou začala přemýšlet nejen protože jsem pohlcena profesně, ale protože jsem se v tom našla především jako máma. To neustálé opravování a usměrňování, nedání příležitosti "nemít pravdu, udělat chybu..."

Pokud máte chvilku času - doporučuji.

365/257

2012-01-07T15:31:00.000+01:00

Dům umění Ostrava

Výstava Černá slunce

Doporučuji!

ad fotka - i samotné výstavní prostory mají své kouzlo!

365/256

2012-01-06T15:28:00.000+01:00

Podporuji muže v paleo dietě - zvláště v pojídání ořechů jsem výbornou oporou ;)

365/255

2012-01-05T15:09:00.000+01:00

Nejlepší jsou novopečení tatínkové, kteří ještě před pár lety tvrdili, že oni NIKDY na tento svět DÍTĚ přivádět nebudou.

Po pár letech a po velmi klíčovém momentu, ve kterém najdou svoji soulmate, do sms/twitterů/fb statutů píšou celé litanie (v mezích povolených znaků :)) o nově narozené kráse, krutosti porodu a úžasu nad svou ženou. A já jihnu a odpouštím si ironické poznámky, protože je báječné, že výborný genofond nezůstane v oplocení.

Jsem ráda, že i na vás došlo, B+A!

Lolo vítej!

p.s. V několika dnech se narodily samé holky s krásnými jmény - Lola, Luisa, Magdalena. Mohly by jednou založit kapelu, myslete na to :)

365/254

2012-01-04T16:16:00.003+01:00

Láska mě celého omotala jemným vlascem, utáhla mě, a já o tom musel s někým mluvit. Velký kus té lásky vytekl taky, jak jsem přetékal, na Benna, jako vždycky, a on, jako vždycky, svolil, že mu udělá chodící vrbu. Dole v jídelně seděla Dáša Sommernitzová s Tondou Kratochvílovým a pili ostružinové víno s paní Mánesovou.

"Rukulíbám, milostivá paní," pozdravil jsem paní Mánesovou a na Dášu jsem se zazubil: "Ahoj, Sommernitzová."

Dáša sebou škubla, Tonda Kratochvíl taky. Zřejmě spolu chodili, to bylo teda od Tondy fajn, chodit s židovkou. Dáša byla prvního stupně, nebo jak tomu říkali, prostě čistokrevná. Teda, čistokrevná v nejlepším smyslu slova. Úplná královna ze Sáby. Tonda možná něco zaslech, možná od ní. Skoro mě to zamrzelo, když je to teda takovou fajn chlap. Nojo, ale já bych byl asi taky tak fajn. Jenomže mě Dáša nechtěla. Byla členkou toho teamu asi těch dvaceti v Kostelci, a snažil jsem se rovněž úplně marně. Tonda měl zřejmě větší štěstí. Ale bylo to zoufalé, radši jsem dál nemyslel. Paní Mánesová byla taky židovka, ale měla árijského manžela, takže to ji krylo. Zatim. A Benno a Evka byli druhého stupně nebo jak. Já byl úplně zanedbatelného stupně, protože jedině jedna otcova praprababička se jmenovala Ohrenzweigová, takže já byl árijec jak Brno. A paní Mánesová měla aspoň toho manžela. Dáše bylo teprve sedmnáct, a manžela neměla žádného. A zatím nebude mít, Tondu určitě ne, poněvadž Tonda byl árijec úplně beznadějný, ani žádnou Ohrenzweigovou neměl určitě mezi předkama, měl nosopršku, uši vyrostlé tak, aby když se na něj člověk podíval z anfasu, byly i uši z anfasu, a takovým bezvadným árijcům Němci nedávno zakázali brát si takové královny ze Sáby, jako byla Dáša.

Šli jsme pomalu k nádraží, nad Kostelcem visela májová obloha jako pastelový baldachýn, perleťový měsíc, hvězdičky jako perličky, a já řekl: "Viděls, jak po mně Tonda šleh zlym zrakem, dyž sem Dáše řek ,Sommernitzová'? Já to nijak nemyslel. Já jí nikdy neřikal křestnim ménem. Dycky Sommernitzová. To byl mezi náma takovej fór. Vona mi zas říkala Smiřickej. Ale stejně sem s n nic neměl. Von žárlit nemusí, jestli s ní chodí."

" To nebylo kvůli žárlivosti, ty vole!" řekl Benno. " Taky si myslíš, že na tebe každej žárlí. Na tebe nikdo nežárlí, blbče. Každej ví, že akorát kecáš, ale skutek utek."

"No dobře, " pravil jsem. "Každej nemá takový kouzlo vosobnosti jako ty. A dyž nežárlí, tak proč se na mě kouk, jako dyby mi za to ,Ahoj, Sommernitzová' chtěl vrazit kudlu do zad?"

"Ponivač vona se už nemenuje Sommernitzová, vole. Voni se přece vzali."

"Nekecej! Kdy? To bych přece - "

"To víš. Budou to dneska vytrubovat, " řekl rychle Benno.

Došlo mi, že Tonda Kratochvíl je opravdu někdo. (Prima sezóna, Májová kouzelnice)

Definitivní konec nylonového věku. Achjo...

Na twitteru (SemSuchar) proběhla v návaznosti na zprávu o smrti Škvoreckého trefná poznámka (trefná ve smyslu - humor u nás):

"Kundero, bojíš se?"

365/253

2012-01-03T22:23:00.003+01:00

pohledy, co se neomrzí, hudba co se neohraje...

365/252

2012-01-02T22:08:00.000+01:00

slyšíš?

365/251

2012-01-01T21:44:00.001+01:00

urááá do nového roku!

Máme s kluky novou mantru.

Říkáme ji POPOPO.

Pomodlit!

Poškrabkat!

Pomazlit!

Následuje po večerním čtením, kdy vše ostatní je snězeno, uklizeno, vyčištěno, odúkolováno, zapomenuto, odpuštěno. Namísto velkolepého balancování či předpovědí do dalších dnů, nabízíme mantru ke sdílení. Vhodná pro všechny bez rozdílu vyznání ;)

365/250

2011-12-31T15:51:00.000+01:00

Cti svého otce a svou matku, abys byl dlouho živ na zemi, kterou ti dává Hospodin, tvůj Bůh.

365/249

2011-12-30T15:44:00.000+01:00

cesta zpět

Ještě kolem půlnoci jsme dodělávali inventuru. Hodinky si muž spočítal sám, nad vysypanými řemínky a tahy seděl nešťastně jako Popelka bez holubů a odmítl se do toho vrhnout. Někdy potřebuje člověk kopanec, takže jsem ho kopla.

Z lásky. V jednu začal takový vichr, že se nedalo vůbec spát, protože někde poblíž poletoval nedorvaný kus plechové střechy/okapu/kdovíčeho a já měla velmi iracionální strach, že nám vletí do okna a střepy se vysypou přímo na nás. Budík o půl šesté byl vlastně spásou :)

365/248

2011-12-29T10:07:00.006+01:00

Jeli jsme na pár dnů do Prahy, Jakub pracovně, já pseudopracovně. Vzala jsem si stohy knih a učebnic, které bych měla nějak zpracovat, aby z nich byly smysluplné hodiny, nicméně první odpoledne jsme se šli léčit (já-rýmička) do dobrých restaurací a kaváren.

Choco Café U Červené židle funguje jako afrodiziakum!

Bylo to snad poprvé, kdy jsme čekali na usazení, protože kavárna je očividně uvedena v nějakém turistickém bedekru, ale stálo to za to!

Zkuste tu s mořskou solí!

365/247

2011-12-28T09:52:00.001+01:00

Jakub čtoucí - knihu...

Musela jsem si vyfotit, protože muž čte hodně, ale převážně věci v elektronické podobě.

Mariusz se mu líbil tak, že ho dal za dva večery!

Kniha o Češích, ze které lehce mrazí...

365/246

2011-12-27T18:45:00.000+01:00

miláček benjamínový

365/245

2011-12-26T18:45:00.000+01:00

kostelní vršky

365/244

2011-12-25T18:36:00.000+01:00

úsměv!

365/243

2011-12-24T22:18:00.004+01:00

perplexus mít či nemít
perplexus pro velké i malé
naprosto největší úspěch letošních Vánoc

365/242

2011-12-23T20:52:00.003+01:00

Neplavil jsem se po mořích

a přece sedím v lodi

nade mnou nebe ve mně hřích

dva věrní lodivodi

Namísto stěžně vztyčen kříž

tak pořád doufám že mě něžně

nad vodou podržíš

365/241

2011-12-22T20:50:00.001+01:00

z mini učitelského večírku...

365/240

2011-12-21T22:06:00.001+01:00

Dárky ve schránce!!!

Několikanásobná radost a obrovské díky za oceán!

365/239

2011-12-20T22:02:00.000+01:00

Adventní koncert našeho gymnázia. Většina "mých" dětí vystupovala a já se dmula hrdostí, jako kdyby byly moje vlastní.

U mikrofonu Tony - toho bych adoptovala z fleku!

365/238

2011-12-19T21:59:00.000+01:00

Letos dostává M&S bonusové body za promyšlený balicí papír - na zadní straně je mřížka pro pohodlné stříhání! Asi to nebude novinka, ale já byla nadšená.

365/237

2011-12-18T17:37:00.000+01:00

Zpráva o Havlově smrti mě zastihla na cestě do Brna, kam jsme jeli s Mikem na Mary Poppins (ano, po půl roce znovu).

Přestala jsem se těšit, ačkoliv jít do divadla v takový den je vlastně adekvátní, protože pro mě byl Havel hlavně dramatik, spisovatel, muž slova...Nicméně.

Bylo a je mi smutno.

Představovala jsem si Dášu, jak sedí na jeho posteli a čeká, jestli se ještě něco nezmění, zda se neprobudí, zda tohle třeba není jen špatný sen, který za chvilku skončí. Dášu, která přemýšlí nad tím, jak dlouho může prodloužit tu chvíli, kdy to odcházení a smutek je jen její, než bude patřit světu a každý se k němu bude chtít vyjadřovat...

Recenze na tohle odcházení musí být jen důstojná, kéž by všichni dokázali odpustit mu jeho malé prohřešky a nedostatky a vidět v něm toho velikého muže, kterým byl. Vděčíme mu za druhé/třetí obrození. Za chuť být Čechem. Dokázal to i bez hokejky a puku a to je u nás majstrštyk!

Kéž se setkáte s těmi, se kterými vás věčnost neomrzí, pane prezidente!

365/236

2011-12-17T17:25:00.000+01:00

Sobotní dopoledne - sbalit kluky, osedlat oře, vyrazit do víru nákupního šílenství, vybrat strom, proplout rychle spodním patrem Ikea, jinde urvat poslední hezké balicí papíry, získat body za oběd (McDonald, stydím se, ale šlo o rychlost a možnost zaparkování!), na cestě domů ještě sehnat barevné baňky, protože letos jsme to chtěli pojmout ve stylu strom lentilka.

Doma vynesení stromu (už jsem profík), seřezání kmene, které mi zabralo hodinu(!) a sebralo mi poslední stopy trpělivosti. Konečně jsem však našla uplatnění pro otcovy nože!

Zdobení, opětovná radost z toho, že světýlka svítí, jehličí voní a baňkám zelená sluší.

Odpadnutí do odpoledních peřin. Kluci si vymínili výjimku a byla jim dopřána.

Večer, za prvního sněhu jsem si přivezla domů muže. Ještě týden!

365/235

2011-12-16T22:37:00.003+01:00

Malý a Velký aneb mučení podpažím...

365/234

2011-12-15T22:22:00.001+01:00

Vánoční koncerty jsou u Mika roku od roku delší, protože program jde od první třídy až po devítku, takže letos čtvrťáci přišli na řadu asi až po 60 minutách usilovných koled a preludování na roztodivné nástroje.

Viděla bych to tak, že necháme synáčka dochodit první stupeň a pak se vážně přestěhujeme, protože uvědomuje si někdo, jaká kosa je v horních lavicích kostela v adventním čase? Ten blankytný, romantický strop mě ale ještě nepřestal bavit. A Jonáš, barbar to krásně ustál (uležel) díky ipodu a dlouhatánské lavici, na kterou se natáhl a hrál v tichosti nějaké hry a jen občas zmučeně vzhlédl, to když účinkující pěli příliš falešně. Citlivka.

365/233

2011-12-14T21:02:00.005+01:00

S kolegou jsme dnes vyrazili na "nábor".

Slabé ročníky vrcholí, příjímačky za dveřmi a ředitel si není jistý, zda děláme vše pro to, abychom měli naplněno po strop.

Vzpomněla jsem si na dva chlapy v hornické uniformě a s kahany, kteří nás na základce verbovali na hornické učiliště. Byli pro mě naprostým zjevením, protože v jejich proslovu vyznělo hornictví jako obor nepřekonatelných výhod a samých sociálních jistot. Strýčkové Samové v industriálním podání.

I my jim dnes naslibovali hory doly černé lesy, já se usmívala na kluky, a tělocvikář se pnul před holkami. Krásné divadlo, ale bez těch kahanů to nebylo ono. Vznesu to jako připomínku na příští poradě :)

365/232

2011-12-13T20:52:00.000+01:00

Všichni točí.

Děti to motaj.

Učitelky se potí.

Letos jako loni.

Vánoční besídka voní.

p.s. co myslíte, že jako jediné Mik nenatočil? Ano, výstup svého mladšího bratra - jako veverky čiperky... Jonášovi to ovšem nevadí, protože tam prý vypadal jako- cituji: blbec. Červená čapka, dřepy a výskoky na trampolíně :) Teď mě tyhle akce nedojímají ani trošku, ale věřím, že až si to pustím po letech, budu nad čiperkou nostalgicky bulit!

365/231

2011-12-12T20:55:00.004+01:00

Irena Dousková a její Darda je vánoční tip, který zní ze všech novin i časopisů, a já nebudu oponovat. Snad jen v tom, že je hloupost nutně čekat až na Ježíška.

Přečetla jsem ji v jednom zátahu, ano, je to takzvaně kniha na jednu vanu, což trochu člověka mrzí, ale na druhou stranu, dobrého pomálu, že?

Čekejte jednoduchý příběh, postavy jako vystřižené z mé nebo vaší rodiny, lehce stravitelné věty, které jsou ale kořeněné tak právě akorát. Fejetonistický styl. Pointy. Smích. Štiplavost. Hořkost, která ale není ani umanutá ani ublížená.

Bylo mi jako kdybych snědla vývar od babičky. Dobře.

Navíc jsem se v několika okamžicích smála tak, až jsem si připadala nepřístojně, protože jsem byla doma sama, kluci u rodičů, a byt byl strašlivě potichu...blázen.

Ukázka:

Mladý pěkný lamy

nikdy nespěj samy

Starý lamy ať jsou rády

že maj aspoň kamarády

Byla jsem nakoupit u Zena. Moc toho ještě radší netahám, ale aspoň trochu ovoce, zeleninu a půlku chleba. Pro zbytek dojdou děti. Zen se nejmenuje Zen, ale Ngyuen. Vyslovuje to tak, že to zní přibližně jako Nouzen a samozřejmě to ještě pokračuje nějak dál. Pro sebe mu zkráceně říkám Zen. Vůbec nedokážu odhadnout, kolik mu je let. Čtyřicet, padesát? Kdoví. Střídaj se v obchodě se ženou a oba jsou moc milý. On mluví česky dobře, ona trošku hůř. Jak jsem si všimla u jinech Vietnamců, většinou to bejvá spíš obráceně. Tentokrát prodávali oba dva. Přesně řečeno, když jsem přišla, prodávala ona a Zen stál před krámem s cigaretou, ačkoliv byla pěkná kosa.

"Jak se daříte?" rozzářil se.

Řekla jsem, že dobře.

"Dlouho vás neviděl. Cigaretu?"

Tu jsem odmítla, ale chvilku jsme postáli. Bylo ráno, kolem se trousili školáci, pejskaři a sem tam nějakej kravaťák s aktovkou.

"Moc psů, moc hoven, "podotknul Zen, "všude tady psů jako..."

"Jako psů."

Tázavě se na mě podíval.

"Fakt, to se tak v češtině říká, když je něčeho hodně. Bylo jich tam jako psů...třeba."

"To je teda pravda. To dobře se řiká."

Zen spokojeně pokuřoval a lehce podupával.

"Zima. Hrozná zima."

"Psí," řekla jsem.

"Co?"

"Psí zima."

"Legrace?" usmál se.

"Žádná legrace. To se taky říká. Vážně. Velká zima je psí zima. Psa by nevyhnal."

"Tak já blázen. Ne já, vy blázni. Všechno samý se psem," chechtal se. "Vy jako ňáký eskymáci."

omluva za uvozovky, ale takhle to prostě v blogspotu i jinde chodí...

365/230

2011-12-11T20:38:00.002+01:00

Momo je zpátky.

Často ji teď vozíme k rodičům, kde má volný výběh a přes plot velký výběr venkovských balíků.

Přivážíme si ji na dny, kdy je J. doma, a ne v Praze. Vím, že je s námi ráda, protože když se balíme, tak sedí seřazená vedle zavazadel a vytrvale čučí na vodítko. Nicméně po pár dnech ve městě se nám zdá skleslá, nejspíš se jí stýská po zahradní havěti, po Badym s Charliem alias venkovských donjuánech a taky po dostizích s otrlými kočkami. Začne mít teskné pohledy do dáli a my víme, že je třeba znovu nasednout do auta a vydat se na hory.

Doufám, že jí tímhle ping-pongem neděláme v hlavě příliš velký zmatek.

365/229

2011-12-10T20:36:00.000+01:00

křupakřup po ránu...

365/228

2011-12-09T20:30:00.000+01:00

V pátek dorazila po dlouhé době Gabka.

Stáhly jsme lahev, spoustu tlachů z lebky i ze srdce a byly u toho ještě produktivní.

Gabi dělá naušnice, takže se jen málokdy stane, že bych nějaké neulovila.

Tyhlety třítřešňové variace jsem vzala rovnou ve 3 variantách a musíte uznat, že paní z přední strany LN Espritu moc sluší ;)

Nicméně mně taky, takže dostane kulový, už má moc pěkný vlasy a všeho moc škodí.

365/227

2011-12-08T22:40:00.003+01:00

Zazi v metru

Chodili jsme dnes s dítětem po knihkupectví a já objevila Zazi v metru, co vypadá na zábavnou četbu :) Občas je to přisprostlé, takže asi nic pro rodiče, co by to chtěli mít jako večerní hlasitou četbu, u které jsou účastna i mladší robata ;) Ať vám nedoprdelí i batole!

"Gdototutaxmrdí," hádal pohoršený Gabriel.

"To není možný, oni se jakživi nemejou. V novinách píšou, že v Paříži není ani jedenáct procent bytů s koupelnama, tak se nedivím, ale člověk se může mejt i bez toho. Ti všichni tady okolo si s tím asi moc práce nedaj. Jináč ale to přece není výběr největších špindírů Paříže. Nedá se předpokládat, že by lidi, co čekaj na Slavkovským nádraží, páchli hůř než lidi, co čekaj na nádraží Lyonským. Ale stejně je to strašnej puch."

Taky jsem pro Mika přibrala Songbook 2 - zpěvník písniček Jarka Nohavici přezpívaných Markem Landrym (bývalý kolega z VŠB-TU). V Kosmasu je momentálně v akci za hezké dvěstovky, v ceně jsou i CD.

365/226

2011-12-07T22:26:00.000+01:00

Omlouvám se za špatnou kvalitu, je to jen fotka fotky focená za slabého umělého světla, ale nechtělo se mi čekat na bílý den.

Šla jsem za kamarádem, ať mi nafotí kluky pro (pra)babičky k Vánocům.

Z mnoha desítek záběrů byly použitelné asi 3, protože tam, kde se jeden tvářil použitelně, tak se ten druhý kouká do blba, nebo si šahá na poklopec, protože se skoro počůrávááááá.

Jsem prý kritická matka.

Neprotestuji, ale musíte uznat, že když máte doma spoustu hezkých fotek, které jste nacvakali bez profesionální techniky, tak nechcete nic menšího než DOKONALOST :)

Musím Jardovi poděkovat, postprocessing zvládl výborně. Babičky budou mít radost!

365/225

2011-12-06T22:18:00.000+01:00

Do schránky nám přišlo zdarma (!) EXTRA vydání Havířovského deníku. Kombinace inzerátu na night club a titulků "Dobrá zpráva", "Přijďte zpívat koledy" a slov jako vánoční a magický mi přišla naprosto neuvěřitelná...Proto i detail inzerátu, je docela nápaditý...

Slovo se standardem v základu je standardně špatně, ale tomu se už nikdo nediví, že? :)

365/224

2011-12-05T17:48:00.000+01:00

ostříhej mi drápky!

365/223

2011-12-04T19:02:00.000+01:00

Jeden by si myslel, že ve 4 letech už nebude mít tak zarputilou touhu sfoukávat všechny svíčky v dosahu...

Hezký advent!

365/222

2011-12-03T18:52:00.000+01:00

V pátek jsem v hodině slohu použila pro popis pracovního postupu origami, abych dětem dokázala, že k dokonalému popisu potřebují oči otevřené a smysl pro posloupnost a logiku nastavený na maximum.

Končilo to jako s mnohými manuály - některým ptáček i křídly zamával, jiným se to podařilo až napodruhé, ale nemalé procento to vzdalo u prvního složitějšího skladu a počkalo si, až jim ho někdo trpělivější poskládá.

Mám pro všechny skupiny pochopení - taky pořád fotím/vařím/ vychovávám/učím jen velmi intuitivně, namísto abych si načetla nějaký chytrý manuál. Nicméně musím přiznat, že čím jsem starší, tím víc si připadám nejistá a občas do něčeho i nakouknu. Nebo je to možná tím, že si říkám, že by člověk ve třiceti už neměl dělat bramborové knedlíky z prášku, že? ;)

365/221

2011-12-02T21:51:00.001+01:00

Když jsme u těch dárků, měla bych nápad pro všechny, kteří máte ve svém okolí blázny, kteří milují cokoliv pálivého a tabasco jsou si schopni nakapat i na krupicovou kaši.

Můj muž se zakoukal do kategorie "untouchable", kam spadají omáčky, dipy i lektvary, které vám jednoduše vypálí do hlavy díru a vy máte na nějaký čas lehce pozměněné vnímání světa.

Ano, legální drogy, ale jen pro vyvolené :)

Hot-Headz! je e-shop z UK, ale dodávky fungují bez problémů, poštovné a balné je naprosto únosné a každá i ta nejpidi lahvička je zabalena tak důkladně, že se vám může stát, že stojíte nechápavě mezi futry a koumáte, proč vám někdo poslal mikrovlnku, když jste si objednali jen dvě malé butelky.

365/220

2011-12-02T21:36:00.000+01:00

Nevím, jestli to máte doma taky tak, ale u nás se s každým nově otevřeným oknem adventního kalendáře objevují nové typy našich dětí - co pod stromeček.

Dneska Mikeš přišel s perplexusem - musím říct, že mě to oslovuje daleko více než všichni bioniclové, slizáci hnusáci a jiné nesmysly, na kterých Čína bohatne.

Jedná se o zajímavý hlavolam, kterým musíte protáhnout ocelovou kuličku. Existují 3 verze, které se liší v počtu překážek, v barevnosti a v ceně. Ty nejjednodušší jsou určeny dětem od 4 let, originál (nalevo) je pro 6+ a perplexus epic je pro osmileťáky a výš. Představovala jsem si, co se asi stane, až se hysterický Mikeš zhroutí, že ani po x minutách nedošla kulička cíle, hodí hlavolamem o zem a ten zůstává opravdu perplex roztříštěný na kusy, ale asi do toho půjdeme - už jsem napsala sms babičce ;)

365/219

2011-12-01T21:31:00.000+01:00

nostalgická...

Nechala jsem si v aplikaci počasí nastavený New York a občas se kouknu, jak moc se jejich počasí liší od toho našeho, ačkoliv mi nikdy na počasí až tak moc nezáleželo, takže je to strašně iracionální.

Rockefeller centre má monstrózní vánoční strom a předpokládám, že v Macy's jsou davy nakupujících, ale stejně...jela bych ;)

365/218

2011-11-30T13:13:00.000+01:00

Kdysi jsem chodila se svou kamarádkou z hudebky do mléčného baru na 15dkg tyrolského (já) a 15dkg vajíčkového (Bára). Z nauky jsme šly zkratkou - parkem, přes který bych nikdy sama za tmy nešla, ale ve dvojici jsme si připadaly jako nedobytné tvrze (naivní představa třináctilé puberťačky). Zajímavé je, že si na tu cestu samotnou vůbec nevzpomínám. Jen ji mám spojenou s tmou, což je dost absurdní, protože předpokládám, že jsem do nauky chodily i na jaře a začátkem léta :)

Po dekádě, kdy jsem tenhle bar totálně ignorovala (část města, kam se normálně moc nedostanu), jsem si znovu zavedla rituál. Vyplňuju si tím pauzu před úterním odpoledním vyučováním. Minule jsem si k tyroláku dala i orlovský, ale to byla jen zkouška, která mě ujistila v tom, že chutě se ani po těch letech nemění, takže příště už zase jen tyrol. Co mi přišlo neuvěřitelné byl ten plastový košík na pečivo a chuť rohlíku, která je pro tyhlety bufety typická (ono to asi bude tím, že normální rohlíky domů nekupuji, tak mě to vždycky překvapí). Nejlepší na tom všem je, že jsem se tam minule potkala se spolužákem, se kterým jsem se neviděla 8 let. Mléčný bar Radost :)

365/217

2011-11-29T12:48:00.000+01:00

Jsem lehce ve skluzu, protože ve škole je blázinec, řeším, co s chlapcem, který vyznává lásku rozepínáním poklopce (12 let) a trháním sešitů a rozšlapáváním sněhulí. Ozvali se staří známí, kteří znovu chtějí doučování (státnicové opakování, díky kterému jsem znovu otevřela krabice, o nichž jsem kdysi prohlásila, že už NIKDY...), manager, co má šanci prosadit se v zahraničních kruzích i zoufalá matka, která se vrátila lehce zděšená z třídních schůzek.

Na všechen skluz, vánoční shon a finišování inventarizací (řekněte mi, proč má učitel shánět po škole neznámou židli č.919, kterou kdysi někdo zapsal do inventarizačního seznamu třídy, kde mám zrovna primu, ale očividně tam NIKDY reálně nebyla...) je jednoduchý lék. Klik tady a objednejte se i s celou rodinou na představení Mary Poppins.

Na psí duši slibuji, že to bude lepší než všechna antidepresiva/alkohol, kterého máme v tomto období zapotřebí!

Suprkalifradžilistikexpialidózní!

p.s. a kdybyste náhodou někdo objevil CD (česká verze) z tohoto představení, dejte mi prosím vědět. Marně po něm pátrám.

365/216

2011-11-28T16:06:00.000+01:00

POPART konečně i u nás, aneb co nás zajímalo v nově otevřeném Globusu :)

Já si vyfotila konzervu a zajásala nad zeleninou a ovocem, muž pátral po dostatečném výběru pálivých produktů a zůstal zklamán.

V lese je to hezčí ;)

365/215

2011-11-27T22:45:00.004+01:00

V sobotu jsem šla na stužkovací ples, abych se nechala nabít energií z křepčící omladiny, která nás (učitele) chce ještě před maturitou převést na svoji stranu pomocí piňakolád, heminwayů a jiných zvěrstev, které by se neměly konzumovat pokud chcete tančit jive a dojít po svých pro cenu z tomboly.

O půlnoci jsem se jako správná Popelka (ale kolegové mě překřtili na Sněhurku - po dlouhé době namalovala na svůj vybledlý obličej rudou pusu) a utekla jsem za mužem do další putyky.

Když jsem si to štrádovala ztichlým městem, uvědomila jsem si, jak jsem šťastná, že se po tolika společných letech raději vytratím z docela zábavného plesu, abych byla s ním, protože jsme se tři dny neviděli a už se mi stýská...

Muž mě poslední týden oblažuje moudry ze 100+1.

Věděli jste, že prasata nikdy nezvednou hlavu, aby se podívala na nebe?

Pobídka "nebuď prase!" tak dostává úplně nový rozměr.

365/214

2011-11-26T22:30:00.000+01:00

V pátek večer mi volá Soňa, že se na chvíli zastaví. Prý že dvě hodiny a zase letí domů.

V devět jsem zabzučela, abych ji vpustila dovnitř a dveře jsem zaklapla zase až ráno v 9...Klasika. Do toho všeho jsem zjistily, že v Ostravě se rozběhl Crossroad Fashion, takže jsem se domluvily znovu na rande ve 12, abychom tam vyrazily.

Soňa už psala, že to bylo spíše zklamání. Každý druhý stánek představoval bydlenku, která doma umí ušudlat nějaké plstěné náušnice nebo brož, z ušmudlaných ponožek ušít smutného medvěda, ale dokonce se tam nestyděl vystavovat i hrnčíř, kterému asi všechny keramické trhy během sezóny nestačily...

Byli jsme z toho trochu rozpačití. Na druhou stranu bylo úplně jasno, co si má člověk odnést. Byly tam dva stánky s porcelánovými šperky, tak jsem je spravedlivě podělila a u každé holky koupila něco. Prstýnek byl úplně jasná volba, protože zcela nezávisle mi ladil s lakem na nehty, a náušnice jsou čisté bílé s drobnými tečkami, takže vypadají jako muchomůrka bílá, co je doopravdy bílá. Dneska (neděle) jsem s radostí zjistila, že ladím i v lese (viz značka na stromě :))

365/213

2011-11-25T22:29:00.000+01:00

Úplně nejdůležitější je, aby hodinky ladily se psem!

365/212

2011-11-24T22:03:00.000+01:00

Osm let jsem ho brala strojkem, ale v létě jsem ustoupila a povolila delší vlas.

Vlasy mu rostou tak rychle, že by mu každá ženská (a chlap asi taky) záviděla, takže mu za těch několik měsíců narostla slušná helma. Vzhledem k tomu, že Mik má už od narození větší hlavu než většina jeho vrstevníků, začal připomínat karfiól.

Po důkladné instruktáži dovolil holičce by mu páčo lehce zastřihla, ale stejně na mě potom koukal s výrazem -podvedla si mě!- protože přišel o kus kotlet!

S nostalgií jsem vzpomínala na strojek...

365/211

2011-11-23T14:49:00.003+01:00

Mikuláš je povahou "vzdávací" typ. Laťka krutopřísnosti k sobě samému je proklatě vysoko, a proto je někdy pro něj velmi obtížné přijmout fakt, že není tak dokonalý, jak by sám chtěl, a že je potřeba dát některým věcem čas.

V úterý večer před spaním začal nenápadně mluvit o tom, že mu pan učitel na kytaru- cituji: nesedí. Po delším pátrání jsem nedospěla k ničemu závadnému až na "zvláštní" prsty pana učitele, na které je Mikeš nucen se dívat, protože by jinak nevěděl, co má hrát.

Nemyslete si, rodičovská červená kontrolka mi v hlavě blikala jako strhaná, do rozhovoru se přidal i muž, protože kolik pedofilů se už rekrutovalo z řad učitelů, vedoucích kroužků a trenérů... Jenže, učitele mi doporučila půlka Havířova jako bezúhonného člověka s vysokým morálním kreditem a s úžasným přístupem k výuce. Hodina probíhá ve třídě na základce, navíc jsou tam vždycky ve dvojici a s možností návštěvy rodičů BEZ dřívější konzultace. Který pedofil by si tohle lajznul?

Vzhledem k tomu, že už máme Mika lehce přečteného, jsme se domluvili, že se muž půjde podívat do hodiny a popřípadě s panem učitelem prohodí slovo.

Nakonec se ukázalo, že na syna musíme aplikovat metodu KUPA cukru, minimum biče, protože učitelovy prsty jsou naprosto v pořádku, muž byl z něj nadšený a ještě více z toho, že máme doma malého šikovného kytaristu, který je prý tak talentovaný, že by byla velká škoda, aby toho nechával.

Žádné stahování kalhot, dokud je brod daleko, nebude!

Jak já se v něm vidím :)

Je fakt, že jsem si na začátku školního roku dala malý závazek, že bych se s ním naučila klasickou průpravu ke kytaře, ať přidám něco ke svému A-C-D-G- Dajáně a Okoři ;) Jenže jsem si v půlce listopadu a po pár týdnech, kdy jsem ignorovala synovo cvičení, musela přiznat, že jsem mimo a že tu stupnici umí Mikeš vážně o moc lépe :)

Je to stejné jako s rodiči, kteří se rozhodnou, že se budou společně učit se svými dětmi angličtinu nebo jiný cizí jazyk, a ouha, děti jim za měsíc utečou ve znalostech natolik, že se rodiče znovu ocitají v bahně věčných začátečníků...

Koloběhy...

365/210

2011-11-22T20:50:00.001+01:00

Moc mě baví, když se na fléru najdou prodejci, kteří dokážou své zboží hezky nafotit (a že jich je čím dál víc) a pak ti, kteří vám své výtvory předvedou v interiéru nebo na kůži ;) Tenhleten obraz (překvapivě zase hodně růžové) do té kuchyně sedí jako poklice na kastról, takže pokud máte jídelnu nebo kuchyň se zelenými momenty a máte naspořeno v prasátku, házejte do košíku!

Velryba mi připomíná Trnkovu Zahradu, navíc je úžasně nafocená, barevné lepicí pásky jsou očividně hit, který si ani já nenechám ujít (aneb díky White Fox), ale už je na ni rezervace, takže si od jou jou vyberte něco jiného!

365/209

2011-11-21T21:50:00.000+01:00

Havířovská sorela.

V pondělí všichni mí primánci vesele pokřikovali, že sněžííííííí, paníííí profesorkó sněžííí, jen abych se dnes od kolegy dozvěděla, že meteorologický ústav vydal hlášení, že nešlo o sníh, ale o nějaký bordel, který se tvářil jako sněhové vločky...Tož tak.

365/208

2011-11-20T21:43:00.000+01:00

Mikuláš si pozval Vendulku. Připadala jsem si trochu jako za první republiky, kdy garde bylo nutností.

Vendulku k nám doprovodila její maminka. Já vařila oběd a občas nenápadně nakoukla do pokojíčku, jak se vyvíjí situace - Jonáš jim dělal třetí kolo u vozu, takže ty pootevřené dveře nebyly až tak nutné. Nechtěla jsem riskovat, takže jsem usmažila kupu palačinek.

Samozřejmě, že mě chytila otřesná nostalgie, kdy jsem si vzpomněla, jak jsem se já vyvalovala v pokojících mých spolužáků, jejichž maminky nám nosily na podnose jídlo a nenápadně tak sondovaly, koho tam ten jejich synáček zase pro změnu má :)

365/207

2011-11-19T08:24:00.000+01:00

kavárenská klasika

p.s. ale tentokrát jsme nejen upíjeli kávu a kontrolovali instragram, ale i mluvili...přece jen, ty rozpolcené týdny, kdy muž odjede na pár dnů do Prahy, dělají divy.

365/206

2011-11-18T08:15:00.000+01:00

s myšičkou synovcem

365/205

2011-11-17T08:09:00.000+01:00

Jakub#Umberto#Panerai

Hned několik uklidňujících faktů:

muži rostou do krásy

J. shledal, že ty hodinky, které mu jeden kamarád zapůjčil a které mají hodnotu jedné fabie, nepotřebuje.

Uf ;)

365/204

2011-11-16T13:58:00.001+01:00

Vybírat dárky pro švagrovou je úplně nejjednodušší, protože je to milovnice roztodivných věcí. Kdyby mohla, pořídila by si aspoň dvě kočky, jedna by byla britská modrá a druhá s geny venkovského povaleče, které by se o ni nonšalantně občas otřely, ale jinak nevyžadovaly moc pozornosti. Jenže chlapi mají alergie, takže má utrum. Snažila se je přesvědčit, že skinny je taky moc krásná, ale její muž prohlásil, že potkat tohle v noci cestou na záchod, tak už tam nikdy nedojde... Když jsem na fleru objevila obrazy chucky, propadla jsem touze po koťátku taky ;) Ne vážně, zcela upřímný vzkaz mému muži - každá by se u nás doma krásně vyjímala a uznej, že je to daleko jednodušší přání, než když Mikeš žadoní o zcela živou suchozemskou želvu i s příslušenstvím! Obrazy mají i skobičku! A s vrtáním do zdi tě otravovat nebudu, SLIBUJI ;)

1. kočičák růžovák na stříbrném pozadí

2. Kočička Amálka

3. aristokratická skinny s růžovým svetérkem

A uznávám, jsem propadlá růžové, ovšem soudit mě může jen ten, kdo má doma stejně jako já jenom muže, kteří uznávají pouze dvě barvy- černou a černomodrou ;)

365/203

2011-11-15T22:20:00.007+01:00

Nevím, jak je to ve vašem okolí, ale já rok od roku slýchám čím dál více lidí, jak se rozplývají nad tím, že se konečně letos propracovali k tomu, že si v rámci rodiny dárky na Vánoce nedávají. S úlevným oddechnutím si libují, že za a) ušetří a že za b) už nedostávají hlouposti a nesmyslnosti.

Vypadá to vážně jednodušeji, jenže:

Víte kolik vnitřního uspokojení přináší rozhovor dvou třicátnic, které se trumfují v tom, co tentokrát našly pod stromečkem od tchýně?

Kdo vám/vašemu muži/dětem nahradí jedinečnou možnost být překvapen?

Ať už chcete nebo ne, dárky vás nutí aspoň na chvilku o tom, kdo bude trhat balicí papír, přemýšlet. Ty sondovací rozhovory, kdy se noříte do hlubin těch nejhlubších přání nebo kdy se nutíte ostatní pozorovat natolik, abyste to aspoň trochu trefili... Můj muž se od srpna snaží dělat si poznámky o tom, co mezi řečí ohodnotím jako zajímavé, líbivé apod. Samozřejmě že z neznámých příčin se tyto zápisy ke konci listopadu někam vytratí a on je opět na nule.

Ty, prosím tě, cos to říkala, tenkrát, no víš, jak se ti to tam líbilo...?

Eh?

A nakonec, proč bych se měla vzdávat jediného času v roce, kdy někdo jiný kupuje mému muži ponožky!

Soňa to už s tipy rozjela a já se rozhodla, že taky nebudu otálet, protože třeba se nám podaří rozvířit hladinu inspirace a blogerky tak trumfnou mall.cz a jim podobné, jejichž doporučení k Vánocům jsou maximálně šunty quartzky z loňské kolekce a vývrtka pro chlapy! A především - já konečně přijdu na to, co tomu a tamtomua hlavně TĚM zabalit pod strom!

Zcela bezostyšně začnu s flerem, tím obrovským nákupní centrem, ve kterém se bez plánku už pomalu nemáte šanci vyznat, protože je plný věcí, které nepotřebujeme. Jenže Vánoce jsou báječné právě v tom, že můžeme dát někomu věc, která je pro radost, která je jiná než tisícovky výlisků made in china a o které jste ještě ani donedávna netušili, že existuje, že by se vám mohla líbit a že byste se do ní mohli zamilovat, protože úplně volá vaším jménem!

Tentokrát zapomeňte na děti a muže...

Zima přináší plesovky a pro některé z nás jedinečnou příležitost, kdy můžeme odhodit kabelu, do které se vleze minimálně složka A4 rozměrů a 15 rohlíků. Psaníčka a malé pidikabelky jsou rozmarem, protože jsou nepraktické, protože je vezmete třeba jen jednou za rok a utrum. Ale co kdyby vám ji někdo koupil? Takovou, která bude dost klasická na to, abyste ji mohli vzít k různým šatům, ale přitom vám ji žádná z dam neodnese z koženkového boxu v domnění, že má tu svou?

zboží od beia - vtipné a nadčasové

A když jsme u těch nadčasových modelů, musím zmínit i Blanku Winterovou a některé z jejich kousků:

A vy máte nějakou pidikabelku v merku? Já jen, že jdu za týden na stužkovací večírek a nějaké osvěžení mých dlouhých černých by se mi hodilo :)

365/202

2011-11-14T22:08:00.000+01:00

Rozmazlování kolegou v kabinetě.

Přinesl domácí škvarky, čerstvý chleba, solničku i ubrousek, namazal na prst tloušťky a pobízel!

Ačkoliv bez žlučníku, neodolala jsem ;)

365/201

2011-11-13T20:46:00.000+01:00

V neděli jsme měli ve sboru hosty, samé krásné ženské z Portlandu v Oregonu (západní pobřeží, jižně od Seattlu, jednou tam musíme, prý je tam báječně!) a já si mohla po roce zase zatlumočit.

Normálně se do překladů ani tlumočení nehrnu, ale tentokrát to bylo jako bych ani nepřeváděla z jednoho jazyka do druhého. Stane se to úplně jednoduše. Jsou chvíle, kdy jste s mluvčím nastaveni na tak obdobné vlně, že byste za něj mohli dokončit věty, a kdy sdělení je tak průzračně čisté a jasné, že vám v hlavě nešrotují nadbytečná synonyma, protože ta pravá slova jsou tam už ve chvíli, kdy vámi překládaný člověk teprve dokončuje výpověď. Tlumočník se potom může nechat unést natolik, že se nakonec přistihne, jak rodilému mluvčímu vysvětluje gramatiku...

Ty americké úsměvy na fotce se liší v jedné maličkosti - ty jejich jsou prý nutností a stály je velké peníze. Ach ten tlak velkoměst ;)

365/200

2011-11-12T18:23:00.000+01:00

Sobota a koncert Trabandu

Část textu písně Vlaštovky

...Jsme z míst, která jsme zabydlili,
z hnízd, která jsme opustili,
z cest, které končí na břehu
Jsme z lidí i všech bytostí,
jsme z krve, z masa, z kostí,
jsme ze vzpomínek, snů a příběhů

Jsme jako ti ptáci, z papíru draci, létáme v mracích
a pak se vracíme zpátky tam, kde připoutaní jsme
Jsme lidské bytosti z masa a kostí, jsme jenom hosti
na tomhle světě - přicházíme, odcházíme

A chceme mít jisto, že někde místo, že někde je hnízdo,
odkud jsme přišli a kam zas potom půjdeme spát,
že někde je domov, že někde je hnízdo, útulno čisto,
že někde je někdo, kdo čeká na nás, na návrat

Tam v dalekých krajích, v hlubokých mořích, v divokých řekách,
ve vysokých horách, které je nutné přelétnout
Tam v nebeských stezkách, v zářících hvězdách, na cestách domů,
v korunách stromů, kde je možné odpočinout...